Ale postupně jsem se k vinutkám a jejich kráse vracela. Ovšem ani jsem se neodvažovala zjišťovat, jak bych to mohla sama zkusit.
Pak, když jsem se mořila s vysokou školou, a říkala si, co to bylo proboha za nápad, se ještě do něčeho podobného pouštět... jsem samozřejmě měla spoustu chutí dělat cokoli jiného, než seminárku, učení, diplomku... A v té době jsem si psala seznam všeho, co budu dělat, až tu zatracenou školu budu mít za sebou. Vinutí skla bylo na seznamu také.
V červnu 2014 jsem úspěšně složila státnice a postupně jsem se pustila do seznamu. Vinutky byly na jednom z předních míst. Potřebovala jsem se někde seznámit s tím, o co vlastně jde, co bych k tomu potřebovala, jestli bych to dokázala a tak. A pro tenhle krok se ukázal jako ideální malý kurzík u reyko,
Marcela mi ukázala základy a vysvětlila mi, co je nezbytné mít, aby člověk mohl začít. A já se už vlastně tam rozhodla, že tímhle dnem to neskončí.
Během týdne jsem si pořídila hořák a všechno potřebné - o tom ještě něco napíšu. Další víkend už jsem vinula!
Bohužel mám mnohem míň času, než bych chtěla. Ale nebaví mě jen systém pokus - omyl, takže kromě nezbytných potřeb a materiálu jsem si pořídila také knihy a v listopadu jsem byla ještě na dalším kurzu, u Šárky Rooya.
V porovnání se zkušenými vinutkářkami neumím nic. Ale třeba někomu pomůžu prošlapat cestičku do začátků.
Žádné komentáře:
Okomentovat